NH-D15 G2 chromax.black

Testování probíhalo v pokojové teplotě 22 °C na procesoru Intel Core Ultra 7 265K na otevřené testovací stolici bez jakéhokoli dalšího proudění vzduchu (tedy bez dodatečného chlazení). Používal jsem zabudovaný benchmark v CPU-Z, který na rozdíl od Cinebenche nemá znatelné propady mezi jednotlivými běhy. Odečítal jsem typické hodnoty v 10minutovém běhu. Křivka ventilátorů je nastavená tak, že procento otáček se rovná teplotě CPU celku, u dvou nejvyšších příkonů jedou ventilátory naplno.

První testovací scénář proběhl na stabilním příkonu 80 W, který simuluje herní zátěž. Teplota procesoru v testu dosáhla 51 °C, při otáčkách 780 ot./min rovnající se téměř neslyšné hlučnosti 38 dBa měřených z deseti centimetrů od vstupního ventilátoru chladiče. To je ve všech ohledech a zejména v hlučnosti lepší výsledek než u vodního chladiče MSI MAG Coreliquid E360, který jsem měl na procesoru ve stejnou dobu a proměřil jsem jej pro porovnání.
Test chladiče Noctua NH-D15 G2 chromax.black.

Další měření na 130 W příkonu odpovídá reálnému TDP 125 W, takže jej dosahují některé procesory na plný výkon, jiné procesory mohou takto hřát i při hraní. Procesor se ustálil na teplotě 64 °C při otáčkách 960 ot./min odpovídající hlučnosti 41 dBa, což už je slyšitelné, ale stále rozumně tiché. Vodní chladič měl při stejné teplotě procesoru hlučnost 49 dBa.

Dále jsem testoval na 200 W, což je výchozí maximum pro procesory Core Ultra od Intelu, takže velmi relevantní scénář. Teplota procesoru dosahovala 82 °C při otáčkách 1220 ot./min odpovídajícím 47 dBa, což už je slyšitelné, ale ještě ne hlučné. Vodník MSI dosáhl na stejný příkon hluku 52 dBa při teplotě procesoru 85 °C – Noctua stále vede.